Vzpomínáme na ICL

Jak bylo minulý týden oznámeno, náš CSGO tým se zúčastnil maďarského maďarská CSGO ICL #50. Jako jeden z 4 CZ/SK celků se od nás očekávala řádná reprezentace a myslíme, že to jsme splnili na jedničku....

Zobrazit článek

Opouští nás Horaczio

Po dvou letech náš tým z osobních důvodů opouští kapitán HS sekce a člen širšího vedení Albert „Horaczio“ Teiml.

Zobrazit článek

Dvanáctka na krku, co bude dál?

Náš tým v těchto dnech slaví další rok svého působení na domácí scéně a tentokrát je to výročí s pořadovým číslem 12.

Zobrazit článek

Doplňujeme Valviho tým!

Ve dvou se to lépe táhne a tak to platí i na virtuálním hřišti - a my se snažíme i nadále zkvalitňovat a rozšiřovat náš tým o mladé talenty.

Zobrazit článek

CSGO opět mezi námi

V našem týmu opět září populární Counter Strike:Global Offensive. Ale pozor, není to tak jednoduché, jak se zdá.

Zobrazit článek

Odehrané zápasy

Gamescom: Akce roku

Celý výlet byl poměrně náročný, proto je třeba vše shrnout postupně a rozdělit do několika kapitol. Kde však začít? Pravděpodobně na nedávném INTEL Lancraft Summer.

Kvalifikace na Samung European Encounter a následné zklamání

O víkendu kolem 21. 7. se konal další díl populární série BYOC LAN se jménem Lancraft ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Zde se mimo jiné sešlo také několik týmů Doty 2. Ti si zasoutěžily v hlavním turnaji a některé dokonce v jednom LAN finále několikadeního turnaje skrze portál PLAYzone. Nutno zmínit, že naši hráči na této akci také byli a byli více než úspěšní. Z obou turnajů získali dvě první místa. Těsně před samotným finále se však k hráčům donesla zpráva, že ten, kdo vyhraje turnaj, získá slot na nadcházejícím Samsung European Encounter, a tím také možnost reprezentovat naší domácí komunitu. Hráči získali obrovskou motivaci, ale zároveň panovala určitá nejistota, jestli je tato informace skutečná. Hned po turnaji se ukázalo, že ano.

Po turnaji bylo třeba odeslat malý informační email o týmu pořadatelům SEE. Naši hráči a prakticky i my ve vedení jsme začali okamžitě plánovat možnosti cesty a celé účasti v Kolíně nad Rýnem. Přišla však studená sprcha, kdy pořadatelé pozvali jiný domácí tým - Storm Games Clan. Pravděpodobně u tohoto týmu rozhodly zkušenosti a dobré jméno z minulých let. Pro nás to byla prává rána pod pás. Po dlouhých debatách, jak je tohle možné, jsme nakonec smířili s tím, že na tuto akci nepojedeme, i když jsme měli právo reprezentovat naši zem díky výhře na Lancraftu.

 

lc
Naši hráči jako vítězové na INTEL Lancraft Summer

 

Boží mlýny melou pomalu, ale je na ně zatracený spoleh

I přes naší mizernou náladu přišla z čista jasna zpráva od organizátorů turnaje, že jsme taktéž mezi pozvanými účastníky. Následné vlna euforie byla záhy vystřídána obavami - dokážeme během jednoho týdne zorganizovat výjezd na tuto velkolepou akci?

Zajištění dopravy a všeho potřebného

S hráči nastala okamžitá debata, jestli jsou schopní na tuto akci takto v rychlosti vůbec vyrazit, jelikož se počítalo, že na tuto akci pozváni nebudeme, s čehož jsme měli velkou radost, když řekli ano. Začala se řešit doprava, kdy padaly různé možnosti - letadlo, vlak, auto. Jasně zvítězilo auto, nicméně bylo třeba sehnat dostatečně velké a prostorné auto, kam by se vešlo osm lidí. Po nápadech půjčovny přišlo na řadu další překvapení, když jsme skrze společnost ELGO CZ s.r.o. získali možnost vypůjčení  devítimístného vozidla pro dalekou cestu až téměř k samotným hranicím Německa s Belgií, za což jí velmi děkujeme!

Další problém byl na straně, odkud vyrazit. Jelikož bylo auto z České Lípy, usoudilo se, že nástupní body budou buď v České Lípě nebo Děčíně. Zatímco do Lípy ke mě dorazila zbylá dvojice Rabb a Spike, pětice hráčů dorazila do Děčína.

Zajištění ubytování nebylo také vůbec jednoduché, ceny hotelů byly velmi vysoké, z čehož jsme usoudili, že dobré bude bydlet v kempu. Bohužel, najít volný kemp se také zdálo jako nadlidský úkol, nakonec jsme však našli malé mestečko asi 60 kilometrů od Kolína nad Rýnem, kde jsme v tamním kempu Victoria Station strávili pěkné chvíle.

Mezi potřebné vybavení patřilo pochopitelně oblečení, jídlo, pití, hráčské příslušenství, ale také stany, spacáky, foťáky, kamera, notebook a řada dalších věcí. Nastalo i několik perliček, kdy například jeden z hráčů zapomněl doma klávesnici a následně si koupil novou v Tescu, případně, že jen jeden hráč si vzal svůj vlastní týmový dres.

 

see
Nacpané auto

 

Dlouhatánská cesta

Abychom byli na turnaj připraveni, rozhodli jsme se vyrazil již ve čtvrtek. Původně se mělo vyrazil po třetí hodině, ale ještě ve čtvrt na čtyři nebylo služební auto k dispozici. Muselo se tak čekat. V tu dobu byli hráči již třetí hodinu v Děčíně na nádraží, kde odpočívali po několikahodinové cestě vlakem.

Naskládalo se vše do auta, v pár okamžicích to vypadalo jak stěhování Vietnamců, avšak místa bylo dost a všichni se v pohodě vešli. V Děčíně bylo asi nejzajímavější naskládání hráčů do auta za pozvání místní kartářky, či co to vůbec bylo, na nějaký výklad budoucnosti a následné vyjetí z parkoviště po chodníku.

Cesta Německem probíhala po trase Drážďany, Frankfurt, Bonn a Kreuzberg, kde byl náš kemp. Dálniční cesty v Německu jsou úplně o něčem jiném než u nás, a to jsou také z panelů. Co bylo překvapivé, že prakticky celou cestu jsme viděli jen pár měst, jinak byla za okny k vidění jen obdělaná pole, lesy a farmy větrných elektráren. K městům jsme se přiblížili až na samotném západě Německa. S několika přestávkami nenastal žádný problém a do cíle jsme dorazili někdy k půlnoci.

 

see
Dlouhá cesta

 

Wo ist der Camp Victoria?

Legrace nastala až u samotného kempu. Město se totiž jmenuje Kreuzberg (Ahr) a oblasti Altenahr. Značení bylo poměrně zmatené a navigace tato jména moc nedokázala rozluštit. Přišlo tak na ptaní se u místních domorodců. Jako první na řadu přišel řidič projíždějícího skůtru, který měl asi tak trojku na žíle a se svým prapodivným přízvukem nevěděl, která bije. O kus zpět jsme se tedy vrátili a narazili na jiného chlapíka, který nám už poradil.

Další sranda přišla při samotném příjezdu do kempu, který byl veden pod železničním mostkem, jehož výška byla 2,2 metru, proto jsme jak blbci zkoumali výšku auta, zdali to projedeme. Pochopitelně ráno jsme objevili druhý vjezd sotva o dva metry vlevo, jehož výška byla kolem tří metrů, ale ve tmě jsme ho nějak přehlédli.

 

see
Nakonec jsme se vešli:)

 

Parodie na stavění stanu

Po vybalení věcí jsme začali okamžitě se stavěním stanů. Celkem byli tři a největší problémy měli právě hráči, kteří stavěli svůj jeden velký stan. Po tmě to zvádli tak bravurně, že se ráno všichni divili, že jim v noci nespadl na hlavu. První noc jsme toho nikdo moc nenaspal, zima od blízkého potoka, projíždějící auta z nedaleké silnice z jedné strany a občasný regionální vlak ze strany druhé. I přesto pár cenných minut spánku bylo velmi k duhu.

Směr Kolín

Ráno se vstávalo dost brzo, abychom byli na místě s předstihem a hráči se mohli zaregistrovat a vše potřebné připravit. Najít samotné výstaviště nebylo až tak nejhorší, jako najít nějaké vhodné parkoviště. Celý areál je složený z více než desítky pavilonů, administrativních budov a řady parkovišť okolo, které jsou navíc v různých průmyslových areálech, které vypadaly, že tam stojí ještě od války a jsou předlohou pro natáčení Kobry 11. Zaparkovali jsme na místě poblíž haly 8, kde byla asi nejzajímavější práce místních pořadatelů, kteří nás donutili zaparkovat těsně k sousednímu autu, aby se na celou plochu vešlo co nejvíce aut. Celkem pěkná organizace.

 

see
Severní vchod do areálu

 

Od čerta k ďáblu

Před vstupem na turnaj nás zaskočila organizace na výstavišti. Prakticky nikdo nic nevěděl - kdo jsme, co chceme, co to vůbec Samsung European Encounter je, kam máme jít. Nevěděli to pořadatelé u vstupů, nevěděli to informátorky na infocentrech, nevěděli to ani šéfové pořadatelů. Proběhla spousta rozhovorů a telefonů s jedinou otázkou - kdo a jak nás pustí na turnaj, který byl v hale číslo 10. Jako úplní zelenáči jsme šli nejprve ke vchodu do haly 8, kde nás však odkázali ke vchodu u haly 10, tam o našem problému nikdo nic nevěděl a jen nám bylo sděleno, že máme jít zpátky k hale 8, zde nám však znovu nikdo neporadil a jen nás odkazáli zpět k hale 10, kde opět nikdo nic nevěděl. Tam už jsme se prostě rozhodli, že se tím vším musíme nějak prokousat, nakonec se nás ujala hezká slečna, která zavolala pár telefonátů, vzápětí přišel také Jump, který mířil na turnaj s DeViLem, a ten nás již protáhl dovnitř. Záhy dorazila i malá výprava eXtatus. V suterénu hráči podepsali smlouvy a obdrželi kartu pro vstup. Pro manažery a press však žádné karty nebyly k dostání, nikdo nic nevěděl, nikdo neporadil. Po rozmýšlení trio vedení nakonec dospělo k závěru, že si koupí jednodenní lístek a na další dny se snad už vstup nějak vyřídí. Tato "černá" avšak velmi důležitá práce navigace týmů, kam mají jít a co mají dělat, na takovémto turnaji zkrátka chyběla. Svou roli na tom taky hraje fakt, že se vše okolo našeho týmu řešilo sotva týden. I přesto bych očekával ze strany pořadatelů větší snahu nebo lépe řečeno větší informovanost.

 

see
Společná fotka

 

V sedmém nebi

Po průchodu turniketem na každého návštěvníka vydechla atmosféra her. Všudypřítomné upoutávky na nejnovější herní pecky jako Medal of Honor Warfighter, Need for Speed Most Wanted, Fifa 13, Borderlands 2, World of Warplanes a řada řada dalších nabudila snad každého si všechno parádně projít a podívat se, jak jaká hra bude vypadat. Mezi návštěvníky se objevovaly nejrůznější postavy z her, které jen doprovázaly celkovou atmosféru. Mračna návštěvníků, která dle posledních údajů čítala na 300 000 lidí, se tlačila širokými ulicemi, aby mohla vidět všechna show, která si pro ně jednotliví vystavovatelé připravili. Ti nejnetrpělivější čekali dlouhé fronty, aby si mohli zahrát některou dlouho očekávanou novinku nebo získat suvenýr od značek Razer, Roccat a dalších, případně aby si našli co nejlepší místo na sledovaní dvou velkých turnajů - Samsung European Encounter a Intel Extreme Masters. Všechno asi nejde popsat slovy, kdo nezažil, asi nepochopí. Proto doporučuji shlédnout naší bohatou fotogalerii, kde je k vidění výběr 150 fotek!

 

see
Na akci bylo k vidění mnoho obdobných postaviček

 

Turnaj

Pro naší výpravu byl nejdůležitější hlavně samotný turnaj. V prvním dni jsme odehráli zápas v prvním kole WB proti evropskému top týmu Infused. Zápas byl po dlouhou dobu vyrovnaný, bohužel přišla jedna chyba a soupeř ji krutě potrestal a ve hře převzal iniciativu, kterou si už nenechal vzít. To se prakticky opakovalo i druhý den proti našim krajanům SGC, kde jsme taktéž měli velkou výhodu, ale nedotáhli ji do vítězného konce. Bohužel tím pro nás turnaj skončil. Osobně si myslím, že turnaj takového rázu, kam se sjedou týmy z různých koutů Evropy měl být veden trochu jiným stylem než FDE BO1. Osmička týmů si zasloužila aspoň základní skupiny a následné play off. Prostor k tomu byl, čas určitě také. Na druhou stranu je vidět úplně jiná mentalita, kdy jsou týmy ochotny absolvoval cestu i 800 km a více kvůli dvěma hodinovým zápasům. Měli by si to uvědomit také hráči u nás, kteří nejsou schopní jet na lanku pro tři, ale i více zápasů ve skupinách, a to je doprava mnohem snadnější.

 


Rozhovor s Fronym od Hitpointu

 

Je vyprodáno!

Druhý den začal celkem katastroficky. Po příchodu k pokladnám se na nás zazelenal nápis - je vyprodáno. Jelikož se nám nepodařilo zajistit volný vstup, který byl před turnajem domluven s organizátory, byl to poměrně šok. Od hlavního admina turnaje jsme obdrželi jen jednu vstupenku, na kterou jsme mohli projít. Zbylí dva si museli nějakou sehnat sami od překupníků. Štěstí opět stálo na naší straně, když se na nás obrátila jedna parta, která měla lístek navíc a prodala nám ho za ještě poměrně slušnou cenu. Se třetím lístkem už to bylo složitější. Čekalo se a doufalo, ale s tabletem s nápisem "one ticket pls" se opět poštěstilo a všichni jsme byli uvnitř. Mezitím už probíhal zápas našich hráčů. Po prohře zbýval ještě čas na procházku po zbylých pavilonech a po následné poradě se dospělo k závěru, že vyrazíme zpět domů ještě v sobotu.

 

see
Davy tlačících se lidí

 

Smolná cesta zpět

Již na cestě do kempu nám auto naznačovalo, že není něco v pořádku. Nevěnovali jsme tomu větší pozornost a doufali, že mezitím, co se budou balit věci, se dá do pořádku a doveze nás zpět domů. Bohužel po odjezdu z kempu se situace zhoršovala, kdy auto nestíhalo do kopce, které jsme vyjížděli průměrnou rychlostí 30-40 km. Na dálnici se chvíli zdálo, že problém pominul, zhruba hodinu od Kolína se však stalo něco, co nikdo nechtěl - přístrojová deska se celá rozblikala, kontrolky žhavení, motoru, oleje a dalších věcí ukazovaly velký problém. Po pár minutách se do kabiny začal dostávat kouř pravděpodobně z rozbitého turba a rychlost klesla už 10 km a nám nezbývalo, než az rachotivého zvuku dojet k nejbližšímu parkovišti a vymyslet, co bude dál. Kritickou situaci se snažil řešit servisman, který nás zahlédl, ale jeho cena za opravu (100 Euro na hodinu práce) by byla značná a tu jsme si v žádném případě nemohli dovolit. Odtah do České republiky by byl také nad naše finanční možnosti. Naštěstí pomohla společnost, které auto patřilo, když její vedení o půlnoci zorganizovalo záchrannou akci a vyslalo dvě auta s plošinou pro odtah. Zhruba desetihodinová přestávka, než pro nás dojela záchrana se stala možností pro spánek a společnou debatu, kde nechyběl třeba dvouhodinový slovní fotbal. Cesta zpátky pak probíhala již dobře a domů jsme dorazili v pořádku.

 

see
Toto auto jsme bohužel nevyhráli

 

Zhodnocení celé akce

Pokud bych měl udělat souhrn z celé akce, musím říct, že pro naše hráče a vedení organizace znamenala spoustu důležitých zkušeností, které v budoucnu jistě využijeme. Poznali jsme mentalitu Němců, kteří každý turnaj bouřlivě prožívali. Byli jsme na největší akci tohoto zaměření v Evropě, možná i na světě. Poznali jsme řadu zádrhelů, které se musí řešit při budoucích akcích s velkým předstihem - vstup pro doprovod, přesné informace kam, kdy, jak jít apod. Být po boku evropských top týmů a hráčů je určitě nezapomenutelný zážitek. Jistě vznikla řada chyb i z naší strany, ale je nutné říci, že tento zájezd byl námi zorganizován sotva během jednoho týdne. Pro devítičlennou výpravu určitě málo času. Mít ho více, dokázali bychom například zprostředkovat slibovanou živou reportáž, mít další materiál pro naše partnery a vás fanoušky apod. Byli jsme svědky kritické situace s autem, kterou se nám podařilo vyřešit nakonec velmi dobře. Celý tým se v té době semkl dohromady. Asi nejzajímavější bylo společné tlačení dodávky na plošinu. Jako organizace, která touto akci dovršila teprve třetí zahraniční soutěž ve své historii, to byla určitě pěkná práce, na které se bude dále stavět.

V nejbližší době lze očekávat videosetřihy z natočeného materiálu, který čítá několik hodin závěrů. Fotky z akce jsou k dispozici ve fotogalerii případně na Facebookových stránkách.

 

see
Nebýt začátků počítačové éry, těžko bychom dnes mohli něco hrát

Komentáře